Bojovník Adámek

Příběh našeho velkého bojovníka Adámka, který se narodil 23.7.2023. Adámek je naše vymodlené druhé dítě. Když už se nám po víc jak roce podařilo otěhotnět, tak od začátku jen samé problémy. Od 16tt přišlo krvácení z hematomu u dělohy. Ve 22tt přišel další šok, kde jsem přišla o nějakou část plodové vody, a proto mi na 24tt byla naplánovaná hospitalizace kvůli podání kortikoidu. Bohužel ale den před tím jsem začala mít kontrakce a musela do nemocnici kdy se mi teda snažili kontrakce zastavit a povedlo se to jen na 3dny a já jsem za 3 dny porodila Adámka který byl 24+2. Byl to hrozný šok nikdo nic takového nečekal že se zrovna nám tohle může stát, ale stalo se. Nejspíš Adámek věděl, proč na ten svět jít tak brzo ven, mohlo nás to oba dva ohrozit na životě. Adámek se narodil s váhou 710 g a 32 cm. Jeho start do života nebyl vůbec jednoduchý vzhledem k tomu, že měl hodně nezralé plíce a kvůli tomu jednu dobu bojoval o život. Bylo to jak na horské dráze jednou bylo líp a po druhé zas byl propad. Přišli různé infekce, kterými si prošel, měl i menši krváceni v hlavičce které časem zmizelo a nemluvě o tom, že kvůli plicím byl hodně dlouho zaintubovaný a utlumený. Než zvládnul dýchat na přístroji CPAP. Trvalo to přesně 40 dní kdy jsme mohli začít klokánkovat to byl náš první velký kontakt jinak jsem sedávala u inkubátoru, jak to šlo a maximálně prostrčila ruku otvorem abych ho trošku pohladila. První chování bylo nádherné ale jelikož byl u toho Adámek ještě zaintubovaný na konci klokánkování se extuboval tak že se seběhlo několik sester a doktorka. Byl tam okolo něj šrumec a já opět s nervala v háji, že nám umře. Občas se to ale stává že se ty děti i samy extubuji. Náš čas utíkal jako voda a Adámek bojoval a krásně přibíral na váze a my si užívali mazlení. V říjnu 25 přišla další rána, a to v podobě toho že se Adámkovi nadměrně tvoří v hlavičce mozkomíšní mok a musí jít na zavedení VP-Shunth to se mi zas cely svět zhroutil ale věděla jsem, že mu to pomůže. Adámek operaci zvládnul na jedničku. Ještě musel podstoupit injekce do očí kvůli retinopatii které naštěstí zabrali a nemusel jít na vypalováním laserem. Část běžel opět jako voda jezdila jsem za ním každý den. Brala jsem za ním i tatínka a jeho brášku Filipka, aby věděl že na něj nemyslí jenom maminka. Po 135 dní jsme se konečně dočkali a mohli jít spolu domů a rozloučit se tak s úžasným kolektivem který byl něco jako naše druhá rodina. Tím to děkuji moc sestřičkám z Novorozeneckého odděleni Olomouc za úžasnou péči našeho syna Adámka a jiných děti které jsme měli tu čest poznat a z kamarádit se s nimi a tím jsme našli nové úžasné přátelé. Domu jsme odcházeli s kyslíkem který Adámek ještě potřebuje. Bohužel po 14 dnech strávených doma před Vánocemi jsme z končili v nemocnici pro vdechnuti mlíčka. Při odříhnutí kdy tedy blinkal poprvé a nevěděl co s tím tak to bohužel vdechl a měl začínající zápal plic. Dostal antibiotika a asi po pěti dnech jsme šli domů. Nato asi po cca třech týdnech v Lednu jsme se opět vrátili do nemocnice kvůli nefunkčnosti VP-Shuntu tak že Adámek musel opět podstoupit operaci hlavičky kdy mu přístroj byl vyměněn za nový. Bohužel toho roku jsme i v prosinci opět skončili v nemocnici opět pro nefunkčnost Shuntu. Hospitalizováni jsme byli s Adámkem i pro nemoc kde se pak nakonec potvrdili RS viry které naštěstí byli zmírněny singysem který Adámek dostával každý měsíc. Čeká nás ještě operace hydrokély, kterou Adámek má. Doufám, že už to špatné jsme si vybrali a bude už jen líp a líp. Adámek má teď Bio dva roky a čtyři měsíce, je sice opožděný ve vývoji ale pro mě je to šikovný kluk a vůbec si s tím hlavu nelámu jsem moc ráda za to, že je tu s námi a že dělá pokroky. Doufám, že se nám podaří se zbavit i VP shuntu protože ten strach že se mi zas pokazí a nedej bože skončí postižený když se včas nezasáhne je pro mě psychicky náročný.